Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Robert Jíša: Hlasy světla

Roberta jsem poznal již někdy v druhé polovině devadesátých let, když nás seznámil náš společný kamarád Vítek Pokorný. Později, na začátku nového milénia, jsme se setkali i pracovně. Tehdy pro mě Robert zkomponoval dvě alba s relaxačními nahrávkami: jedno z nich – Meditation - vyšlo v roce 2001 a stále se prodává. Ale pojďme sledovat Robertův talent...

Rozhovor M. Matuly s Robertem Jíšou
Roberte, po čem jsi jako malý kluk toužil? Už tehdy ses chtěl stát hudebním skladatelem?

Jako dítě jsem chtěl být pilotem. Miloval jsem letadla, vůni kerosínu a dálky, ze kterých se ty báječné stroje vracely. Vzhledem k tomu, že jsem ale nebyl školní premiant, i vzhledem k poněkud pohnuté době sedmdesátých a osmdesátých let, v níž jsem vyrůstal, z toho nakonec nic nebylo. Dodnes nemám ani pilotní průkaz. Když k nám na základní školu přišli vojáci verbovat kluky na jakousi střední vojenskou školu, upsal jsem se jim hned s podmínkou, že to bude letectvo. Po příchodu domů jsem dostal vynadáno, neboť rodiče by nesnesli, kdyby jejich syn sloužil komunistické armádě, jakkoliv byla nefunkční, a tak jsem to musel zas rychle odvolat. Šel jsem tedy na obyčejnou průmyslovku, ale tam už jsem potkal plno budoucích muzikantů. Moje muzikantské geny po rodičích začaly převládat, a tak už byl jen krok k první kapele, brzy k druhé a po revoluci k profesionalizaci na poli hudebním.



Přestože jsi vystudoval v USA prestižní školu, komponuješ převážně relaxační a meditační hudbu…
Jsou to paradoxy, že? Buď pro to mám velký talent, nebo je to obor tak jednoduchý, že v něm může uspět kdokoliv. Anebo je to shoda okolností? Sám nevím... I po dvaceti ambientně-relaxačně-meditačních CD se učím, jak to dělat co nejlépe. A ačkoliv tenhle obor nemá mezi muzikanty kdovíjakou prestiž, nemyslím si, že by se mu mohl věnovat každý. Aby si vás někdo i po dvaceti letech kupoval, musí mu vaše hudba něco přinášet. Jsem vděčný za to, že sebe i svou rodinu mohu uživit komponováním, velkou měrou právě díky relaxační a meditační hudbě. Moje ambice jsou pochopitelně i jinde než pouze v tomto oboru, ale to, zda se naplní, není jen v mých rukou… Tak to aspoň vnímám.

Velice úspěšné jsou prý tvé nahrávky pro děti, je tomu tak?
Myslím, že na české poměry rozhodně ano. Teď v době rozkladu gramofonového průmyslu se prodalo několik desítek tisíc mých CD pro děti. Jeden titul byl dokonce nejprodávanější i v portugalských a řeckých iTunes - tam mě ovšem znají pod pseudonymem Robert Robinson. S hudbou pro děti je to tak trochu jako s meditační hudbou: jako těžiště mých skladatelských aktivit to nevnímám, ale možná právě proto se tak daří. Po několika albech pro mrňouse zakládáme i televizní stanici pro děti a další doprovodné projekty. Někdy se prostě stane, že se život vyvíjí trochu jinak, než jak jsme o tom snili. Je ale vždy zázrak, když přijde jakákoliv příležitost k tomu, aby člověk dělal něco užitečného. Myslím, že zrovna hudba pro děti užitečná je.

Kdy je hudba léčivá?
Podle mě je hudba léčivá vlastně vždycky. Ale jak už to v životě bývá, záleží na obou stranách dialogu, tedy jak na autorovi a interpretech, tak i na posluchači - jak moc ta energie, která je zakódovaná v každé notě, bude nakonec proudit a léčit. Jsou lidé citliví a otevření, na které dobře působí i vcelku vzdušná, prázdná a řídká hudba, dokonce ji vyhledávají. Příkladem budiž třeba New Age nebo relaxační hudba. U takové hudby totiž mohou lidé skutečně odpočívat a lehce meditovat. Něco, co u Mahlera jde jen stěží. Podle mě ale i právě třeba „těžkotonážní“ Mahler dokáže léčit právě tou silou, tou jistotou, kterou v sobě jeho hudba obsahuje, totiž tím, že existuje cosi, co nás přesahuje. V uvědomění si toho prostého faktu (já to aspoň za fakt považuji) je přeci něco ohromně osvobozujícího a v důsledku i léčivého. Bach to dotáhl do absolutní dokonalosti. Jsou i autoři, kteří se specializují na tvorbu jakési „negativní“ hudby, ale já si myslím, že pro ně samé je taková tvorba určitě léčivá. Dokážu si představit, že i pro některé posluchače může mít přímo terapeutický efekt. Takže mi ukaž hudbu, která určitě není léčivá! Pro mě osobně jsou neléčivé skladby třeba některé dechovky nebo naše normalizační šlágry, taky moc nechápu japonskou a čínskou populární hudbu, ale jak jsem naznačil na začátku, to je můj přístup - přístup posluchače. Nedokážu objektivně říct, že taková hudba nemůže pomáhat lidem, kteří jsou právě na ni „naladěni“. Intuitivně cítím, že člověk, který v sobě nemá žádný přetlak té vesmírné energie, která musí z nějakého důvodu ven, prostě žádnou hudbu nikdy nevytvoří. Nebude na to mít čas, chuť, sílu. Takže z toho plyne, že i ta největší hudební hloupost v sobě léčivý potenciál asi má.


Z tvých posledních nahrávek mne velmi oslovila “Kniha mrtvých”, pro kterou jsem dokonce napsal – a s velkou radostí – i sleevenote…
Kdy složíš Achnatona?
Mám ho v plánu, vážně. Vnitřně ale cítím, že ještě potřebuji trochu odstup od alba Kniha mrtvých, které se také věnuje egyptské tematice, aby nevznikl jen druhý díl téhož, ale něco nového a v celé dimenzi jiného, a tedy ještě mnohem silnějšího.


Na čem nyní pracuješ?

V tomto období mě zcela pohlcují dva projekty. První, osobnější, je dokončení a dosažení co nejdokonalejší realizace koncertní série Hlasy světla 3D. Druhým projektem je skladba filmové hudby k filmu Steva Lichtaga Aldabra, který si pod svá křídla vzalo americké studio Disney, takže ho uvidí a uslyší zřejmě celý svět. A to je veliká zodpovědnost. Na hudbě k tomuto filmu spoluporacuji s Peterem Gabrielem a to je splnění mého dětského snu!

Chystáš pro své posluchače nějaké překvapení?
Veliké překvapení podle mého čeká návštěvníky Hlasů světla 3D. Půjde o několik premiér v jednom. Světlo světa poprvé uvidí nejen moje stejnojmenná symfonická skladba, která je vyvrcholením řady mých terapeutických projektů Hlasy lesa, Hlasy moře a Hlasy vesmíru. Jejím tématem je život a co následuje po něm. K tomu vzniká naprosto unikátní 3D projekce, takže celý koncert bude zážitek pro všechny smysly. Doposud nikdo nic podobného neudělal, takže jsme všichni natěšení a zároveň nervózní, jak to naši posluchači přijmou. Přeci jen, jde o něco úplně nového. Živý orchestr a sbor, vynikající sólisté, prostorové projekce, příběh a doplňující zvuk, linoucí se ze všech stran. To celé v krásném barokním kostele Sv. Šimona a Judy na pražském Starém městě. Měl by to být pro všechny obrovský zážitek.

Prozradíš nám něco víc k tomuto projektu? Například, kdo zde bude účinkovat?
Všichni účinkující jsou moje veliká radost. V první řadě totiž se spoluprací na Hlasech světla souhlasili Boni Pueri, chlapecký sbor skutečně globálního formátu a věhlasu. Mezi turné v Rusku a v Korei vměstnali prostor i energii pro můj projekt a za to jsem jim velmi vděčný. Hned k nim musím přidat i Komorní orchestr pražských symfoniků, což je také špičkové těleso, sestávající z nejlepších hráčů orchestru FOK. V sólové roli temného anděla – takové věčné pokušitelky, která nás staví před životní zkoušky – se představí sólistka Opery Praha angličanka Christina Johnston. Velké finále si na pódiu zahrají i Tam Tam Orchestra, v pozadí budu hudbu tvrdit od kláves já. Dirigovat bude Marek Štryncl.

Kdo se podílí na unikátní 3D projekci?
Jde o výsledek spolupráce mnoha lidí a institucí. S technikou nám pomohli TwinStarFilm a Hlavsa Events Company, nicméně co se týče obsahu, jeho autorem je hlavně můj dlouholetý spolupracovník – fotograf, kameraman, malíř a grafik Miroslav Hrdý. Kromě 3D projekce, která z tohoto koncertního projektu dělá opravdu unikát, bych ještě zmínil prostorový zvuk a světla, která má na starosti Jan Duben, s kterým jsme spolupracovali už v roce 1991 na multimediálním projektu Hourglass a pak na dalších, na tu dobu revolučních instalacích třeba na Křižíkově fontáně nebo v Planetáriu.

Kromě revoluční projekce také zmiňuješ „naprosto zběsilá“ světla… Co si pod tím představit?
Již zmíněný Jan Duben, mistr světel i zvuku, je znám svou zálibou v experimentování. Když jsme před více než dvaceti lety poprvé spolupracovali na projektu Hourglass-přesýpací hodiny ve sklepeních pod Staroměstským náměstím, vytvořil tam tak šílenou světelnou instalaci, že návštěvníci často ani nevěděli jak odtamtud odejít, jak byli zmatení (smích). To nás v případě Hlasů světla snad nečeká, ale už při prvních rozhovorech o prostoru, kde se koncerty uskuteční, jsem mu viděl v očích nebezpečné plamínky. Stejné vedly v polovině devadesátých let k tomu, že nás chtěli vyhodit z Planetária, kde jsme připravovali další experimentální show. Honza tam začal používat mlhu, se slovy “At' nám ta světýlka trochu zakreslí" s takovou intenzitou, že tehdejší vedení chtělo celou show zastavit. Naštěstí se vše vysvětlilo a návštěvníci mohli poté zažít několik krásných koncertů. Že k prostoru kostela přistoupí velmi kreativně, je mi jasné (smích).

Do premiéry Hlasů světla 3D zbývají necelé dva týdny. Kdy a kde se uskuteční?
Premiéra se uskuteční 29. srpna od 20 hod. v barokním kostele Sv. Šimona a Judy v Dušní ulici v Praze. Je to překrásný proctor původně patřící k Nemocnici na Františku, který FOK nechalo vkusně upravit pro koncertní účely. Je tam pohodlné sezení, v zimě se topí, je tam krásné pódium, dobrá akustika a na sklonku tohoto léta přibude i 3D prostorový obraz a zvuk. Po premiéře budou ještě 3 reprízy, více organizačních informací k projektu najdou čtenáři Meduňky, které srdečně zvu, na www.hlasysvetla.cz .

Text a foto: Miloš Matula

Kompletní rozhovor najdete v knize rozhovorů Miloše Matuly HVĚZDY EZOTERICKÉHO NEBE II. (Kniha plná zdraví)