Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Převrácený ženský temperament

"Objevování a podporu ženského principu v každém z nás považuji v současnosti za jedno z velmi důležitých témat, " říká autorka následujícího článku, terapeutka a astropsycholožka Marie Hlávková. "A to obzvláště v době, která nás tlačí do výkonů všeho druhu, či způsobuje odstřižení od naší přirozenosti a podporuje nás v používání náhražek či ´umělých náplastí´"...

Hlubinné sebepoznávání
Jak ale rozlišíme, ve kterém okamžiku našich projevů se jedná opravdu o naši ženskou přirozenost, a kdy jsme ovlivněny a vychýleny jak generacemi před námi, tak následně vnějšími lákadly a společenskými pseudopravidly? Jak zjistíme, kdy je ženský princip zdravě žitý a kdy nikoliv, jestli jsme opravdu v kontaktu samy se sebou nebo si to pouze namlouváme, a ve skutečnosti jsme ve vleku mechanismů chování, jenž nám nepřísluší? Řešením je nepochybně hlubinné sebepoznání a permanentní proces sebereflexe, přičemž na této cestě rozpoznávání ženského principu a navazování většího kontaktu s ním nám mohou pomoci různí terapeuti a jejich podpůrné metody.
    Já osobně s oblibou používám u svých klientů astropsychologickou metodu „rozbor živlů“, jak jsem ji blíže popsala v mé první Meduňkové knize Hvězdy a duše. Tuto poměrně jednoduchou metodu vypočítává každý astrolog podle trochu jiného klíče, ovšem ve výsledku nám mimo jiné vždy ukáže, kolik má daný člověk v sobě energie jinové (ženské, introvertní) a jangové (mužské a extrovertní). U většiny z nás méně nebo více převažuje jeden princip a vůbec nezáleží na tom, zdali jsme muž nebo žena. Málokdy se stane, aby měl nějaký člověk stejné množství jinu i jangu. Jsme přirozeně zvyklí na to, že jeden typ energie v nás je silnější.    Ženy i muži, kteří mají větší převahu jangové - mužské energie, jsou hodně otevření, extrovertní směrem do světa, žijí aktivní společenský život, více ukazují své myšlenky a pocity, dobíjejí baterky fyzickým nebo psychickým pohybem a neradi sedí dlouhou dobu na jednom místě. To ovšem neznamená, že jejich jinová ženská část neexistuje! Většinou je pouze o trochu méně rozvinutá a nemá v jejich životě takovou sílu. Ve zdravém případě by však tito lidé měli svou ženskou část umět také používat, to znamená, že klid a pasivita, vnímání a prociťování věcí by také měly být v jejich rejstříku projevů, jen ne tak často jako aktivní a dynamická část jejich povahy.

    Naopak člověk s převažujícím jinovým - ženským temperamentem je přirozeně více introvertní, pohroužený do sebe a svého vnitřního prožívání, má bohatý emocionální svět, který však svému okolí v plné šíři obvykle nesděluje, silně vnímá a prociťuje situace a čerpá energii z klidu a niterného spočinutí. Ale i tento člověk v sobě nese kus extroverta, takže pokud své energie zdravě žije, i on si umí v příhodný moment dobře „zadivočet“ a ukázat světu svého vnitřního průbojného aktivistu.
V ideálním případě jsou mužská i ženská část naší psychiky vedle sebe v rovnocenném postavení, a přestože jedna složka je většinou výraznější, navzájem se respektují a přijímají se. V realitě se tento stav projevuje tím, že tento člověk je schopný projevovat a přijímat ženské i mužské projevy u sebe i druhých, neboť ve své duši demokraticky hostí oba principy. Obvykle nemá následně problém si nalézt partnerský vztah postavený opět na respektu a vzájemné rovnocennosti. To je ovšem ideální stav, který v realitě ne vždy nalezneme.


Dvě fáze problému

Pokud se budeme nyní dívat na věc čistě z pohledu ženského pohlaví, je potřeba na úvod zmínit jednu skutečnost, která je mnohdy mylně interpretována. Ženy, které v sobě mají přirozeně více mužské extrovertní energie, rozhodně nesměřují k tomu, že by se měly chovat jako muži. Je třeba si uvědomit, že zhruba 50 % všech žen má více jangové energie a jsou přirozeně extrovertní, tudíž pokud nebyly v dětství potlačeny, radují se ze své divokosti, jejich energie expanduje do prostoru, jsou živé, aktivní a rády se kontaktují s druhými lidmi. Jestliže využívají zdravě svůj potenciál otevřeného dynamického temperamentu, nejsou to žádné „mužatky“ a na jejich ženskosti to nic neubírá.
Problém však nastává v okamžiku, kdy žena nežije zdravě svůj přirozený temperament, neboť ten byl vlivem nepříznivých okolností v dětství potlačen nebo nedostatečně rozvinut. V tento moment rozlišuji dvě stupňující se fáze problému:
1/ převrácený temperament
2/ posedlost jedním principem

 Převrácený temperament
Je to stav, kdy přede mnou sedí žena, která má mít přirozeně více mužské energie, a místo toho se chová jako tichá myška, je uzavřená a neprůbojná. Nebo opačný problém, kdy se žena s přirozenou dispozicí být více introvertní, klidnější a vnímající, projevuje silně aktivně a zavaluje se vnějšími podněty. V obou případech se jedná o schéma převráceného temperamentu, kdy osoby žijí opačnou energii, než je jim vlastní, ale stále ještě mají částečný přístup i ke své původní energii, která je ovšem upozaděna. Z mé praxe vyplývá, že zhruba pouze asi dva lidé z deseti jsou v kontaktu se svým přirozeným temperamentem, ostatní jsou ve svém temperamentu více nebo méně převrácení.

    Příznakem převrácenosti mohou být u žen kupříkladu pocity napětí v těle, neustálá jemná nespokojenost a pocit nesvobody, případně chuť se chovat jinak a nemožnost to zrealizovat. To jsou jasné signály, že nějaká vnitřní část dané osoby, mužská nebo ženská, se nemůže projevovat tak, jak by potřebovala, a volá o pomoc. Rafinovanější je situace v momentě, kdy se žena se svým nepravým temperamentem natolik identifikovala, že jej považuje za pravý a hlas svého přirozeného temperamentu natolik potlačila, že jej už téměř neslyší. Zde je převrácení dokonáno a je pouze otázkou času, jaké životní okolnosti donutí ženu konfrontovat se se svou vychýleností. Pokud se jedná o převrácený temperament ve smyslu potlačení přirozené introvertní ženské dispozice a nezdravou dominanci aktivního mužského pólu, je žena mnohdy „přinucena“ k prozření nějakým úrazem, nemocí nebo jinými okolnostmi, které ji přimějí k většímu klidu nebo ji připoutají na lůžko a ona musí být vynuceně pasivní. Kupříkladu jedna moje přirozeně více žensky orientovaná klientka, která měla typ převrácenosti směrem k mužské energii, byla donucena ke klidu a pasivitě v okamžiku, kdy se ocitla v nemocnici s úrazem po automobilové nehodě.

     Opačný případ je stav, kdy žena s přirozenou mužskou extrovertnější dispozicí nezdravě přijme pasivnější ženskou roli a identifikuje se s ní. V tento okamžik se naopak může stát úraz nebo nemoc jejímu manželovi, který dosud zajišťoval této ženě komunikaci a aktivitu směrem ke světu. Tím je žena osudem „donucena“ ujmout se své přirozeně více mužské energie a poprvé v životě vstoupit aktivně do světa a začít věci řešit.

                                                      /dokončení/