Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Pohádky a archetypy - další ukázka z nejnovějšího titulu meduňkové knihovničky

Milé čtenářky, už jste se zamýšlely nad tím, jaký archetyp odpovídá vaší osobnosti? Cennou inspirací pro vás může být zatím poslední titul meduňkové knihovničky, kniha Judity Peschlové Síla příběhů - Pozitivní ženské archetypy. Autorka vysvětluje za mnoha zajímavých příkladech působení určitých vzorců = archetypů v našem životě a radí, jak můžeme do svého života přivést témata a obsahy, které si vybereme a se kterými se chceme identifikovat.
Knihu získáte přes náš- eshop.

Pohádky a archetypy
"Pohádky jsou na to, aby se dospělí probudili, nikoli aby děti usnuly." Milan Rúfus

V pohádkách se často setkáváme s jakousi formou „vykoupení“. Musíme se „vykoupit“, abychom mohli ke svému úžasnému a nádhernému životu vůbec dospět. Jeden ze ženských pohádkových archetypů ze snad nejoblíbenější pohádky v Čechách, Popelka, se musela „vykoupit“ ze svého původního archetypálního osudu svou „popelčí“ prací, posluhováním maceše a dvěma nevlastním sestrám.
Sněhurka
byla nucena se „vykoupit“ nebezpečím usmrcení ze strany své macechy a službou u sedmi trpaslíků; Šípková Růženka staletým spánkem atd. Působí to jako placení výkupného u únosu. Někdo vám cosi vašeho vzal (v tomto případě váš krásný a zároveň harmonický osud), či jste si to nechali vzít. A vy platíte a platíte svou „hřivnou“ v naději na vrácení toho, co jste ztratili, na zvrácení osudu ve váš prospěch. 
Pokud bychom se vrátili k Popelce, ta když si oblékne na každý ze tří královských bálů jiné šaty, stane se někým jiným vždy na jednu noc, aby se poté mohla stát někým úplně jiným na celý život. Nový léčivý archetyp je tedy obdobou „oříšků pro Popelku“ se skrytými novými šaty, vstupenkou na váš osudový ples, který rozhodne – o všem. V této knize však pozitivních archetypů najdete víc než tři. A po jejím přečtení můžete hledat a nacházet další a další vzory, neboť ty zde popsané jsou pouze jakousi inspirací k objevování vlastních léčivých archetypů.
Popelka nepřišla ke svým oříškům sama, nechala získání tak důležitých „rekvizit“ na nepředvídatelném osudu („co ti brkne do nosu“). Vy si je můžete vybrat sami a vynechat z hry „strýčka náhodu“.
Z archetypu „tváře umouněné“ se Popelka nakonec stala archetypem „Královny svého života“. Vy jste se možná také již vykoupily ze svého „hoře“, anebo se z něj v této chvíli stále ještě vykupujete. Vždyť nemůže být náhoda, že jste sáhli po této knize s návodem na to, jak získat drahocenný lístek na svůj vlastní bál, který vás přivede k životu Královny.  
Někdy jsme naopak „sraženi nahoru“, abychom se dostali na ještě vyšší úroveň životní blaženosti, úspěchu a štěstí. To je třeba případ moudré Šeherezády z pohádek Tisíc a jedné noci. Pravděpodobně by nikdo nebyl příliš šťastný a nezažíval by slastné okamžiky, kdyby žil pod ustavičným ohrožením života, ačkoli se tím dostává do pozice první ženy říše a miluje právě tu osobu, která ji o život může připravit - sultána Šahriára. Šeherezádiny příběhy plné dnes již uznávaných pohádkových a psychologických archetypů, jí nejenom zachránili život. Stali se snad nejkrásnějšími pohádkami, které byly kdy napsány, nebo spíše převyprávěny. Šeherezáda se sama skrze svůj vlastní příběh stala archetypem krásné, něžné, bystré a moudré ženy, která byla za svůj um odměněna láskou svého vyvoleného, milovanými dětmi a významným postavením. Vyprávěla po tisíc a jednu noc příběhy se šťastným koncem, načež se dočkala sama velice šťastného završení svého vlastního příběhu.      


Mýty a archetypy
„Mýty jsou vyprávění, která se nikdy nestala, ale jsou tu vždy. Vše, co v životě děláme, co prožíváme, je součástí mýtů. Jediný rozdíl je v tom, jestli si to, že mýty stále znovu prožíváme, uvědomujeme, nebo neuvědomujeme.“ Roberto Calasso

V klasických mýtech zastupuje „vykupující se“ archetyp například Psýché, která musí projít těžkými zkouškami, jimiž ji pověřila tchýně, bohyně lásky Afrodita, aby nakonec mohla natrvalo spočinout v náruči svého milovaného Amora. Tento archetyp se objevuje v mýtech a též v životě skutečných žen častěji, než bychom předpokládali. Psýché se potkává se svým chotěm pouze za temných, černo černých nocí. Tudíž jej vůbec nevidí, jenom cítí. Což může z pohledu archetypální terapie znamenat, že je doslova „nevidomá“, nezralá, ještě nepřipravena vidět ideální lásku, svého milovaného a milujícího partnera v celé jeho kráse, s pozitivními i negativními vlastnostmi, ostře, za jasného dne a se všemi stíny. Proto přichází jak o něj, tak o lásku, pohodlí, luxus, dobrobytí. Musí se tudíž ze své nevědomosti a nezralosti vykoupit značným strádáním a plněním těžkých úloh.   
Aby se další archetyp, Andromeda, mohla dostat na noční oblohu jako souhvězdí, které nikdy nezapadá, a aby se mohla stát pro umělce následujících mnoha staletí „věčně zářícím“ tématem a inspirujícím světlem, musela nejdřív zažít doslova smrtelnou úzkost. V zájmu záchrany celé krajiny a jejího lidu ji zamýšleli její rodičové obětovat mořské obludě. Andromeda byla přikována ke skále na břehu moře, kde očekávala svůj strašný konec. Vysvobodil ji však bájný hrdina Perseus. Potíže však ještě pokračovaly. Andromedin snoubenec Fíneus se jaksi neměl ani k jejímu vysvobození, ani k boji s příšerou, která měla jemu zaslíbenou princeznu pozřít. Avšak poté, co nebezpečí pominulo, si na ni začal dělat nároky. Také tato komplikace však byla zažehnána. Až pak se mohla vdát za svého bohatýra Persea, žít s ním „šťastně až do smrti“ a porodit mu několik slavných potomků.
Rhea Silvia
, dnes již legendární archetyp Matky, která přivedla na svět stejně legendární dvojčata Romula a Rema, zakladatele Říma, si rovněž prošla nehezkým údobím života, než se mohla šťastně vdát za svého zachránce, boha řeky Tibery. Její mocichtivý strýc nechal povraždit všechny potomky Rheinina otce, aby se následníky trůnu mohli stát jeho vlastní synové. Rheu nechal proti její vůli zasvětit coby kněžku bohyni Vestě, což znamenalo, že nebude smět mít děti, jelikož Vestálky musely zůstat po dobu své služby neposkvrněné. To ale nijak nepřekáželo bohu vojny Martovi a zplodil s ní výše zmíněné dva syny, archetypy sami o sobě. Pro porušení posvátného slibu panenství byla Rhea Silvia hozena do Tibery, což jí paradoxně přineslo mnohem lepší život, než jaký měla do té doby. Zamiloval se do ní Tiber, jak již bylo řečeno, a vzal si ji za manželku. Tento závěr matně připomíná naše pohádky o vodnících a jejich lidských manželkách, které utonuli-neutonuli stejně jako Rhea. 
Příbuzných nebo téměř shodných příběhů najdete v mytologiích celého světa mnoho. A nejenom tam, nýbrž také v běžném, každodenním životě...