Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Duchovní a energetické působení naší země

Na přelomu roku jsme slyšeli několik projevů našich veřejných činitelů a v souvislosti  s tím se nabízí otázka, jaká je vlastně naše země, čím je specifická, v jaké zemi žijeme, jaké máme tradice atd. Některé odpovědi můžeme najít v následujícím článku, jehož autorem je známý český psychotronik a dlouholetý spolupracovník MEDUŇKY Jan Hnilica...

Každá země má svá specifika, jimiž ovlivňuje život svých obyvatel, zároveň působí na okolní svět a v některých směrech může být pro jiné země příkladem. Toto působení se odehrává buď ve sféře reálného a viditelného jednání, nebo ve sféře (prostým okem) neviditelného energetického a duchovního působení. Podívejme se pod tímto méně obvyklým úhlem na naši zemi.  

Země a její vlivy
Při pohledu na mapu zjišťujeme, že území České republiky (se základem v Čechách, navazující na kraje Moravy a Slezska) vykazuje nevelké, ale neobyčejně kompaktní a organicky logické ústrojí. Je obkrouženo horstvy vytvářejícími přirozenou hráz proti nežádoucím útokům i vlivům, zásobuje zemi a její obyvatele vlastními zdroji vod, které řeky potom odvádějí do blízkých i vzdálenějších moří. Ve směru na západ tvoří naše území šipku, která neznamená nepřátelství, spíš jde o jakýsi průnik do těla této části země, dobré cizí vlivy jsou tak přejímány a předávány dál. Podobný, byť méně výrazný tvar registrujeme na východě a lze ho vykládat shodně se západním. Celek se podobá obláčku vznášejícímu se nad zmatkem světa... Je pravda, že Čechy s Moravou a Slezskem takto v průběhu věků vždy nevypadaly, ale pro nás je podstatné, že se nakonec  v tomto duchu vytvarovaly. Umístění země a její  tvar určitým způsobem působí na obyvatele dané země, což vyplývá z tzv. geomorfologické synchronicity. Jev vychází jednak z prostého tvarového ovlivňování prostředí, ale i z teorie chaosu, která říká, že nejnahodilejší prvky různých jevů jsou v skrytu základem zákonitostí, o nichž posléze hovoříme jako o zákonech přírodních.
Do této oblasti mimo jiné spadají i linie, vytvořené spojováním různých míst na Zemi, která mají „cosi společného“, i když svého významu nenabývaly ve stejném období.
Základní linie určující význam našeho území a napojující ho na další centra, je definována polohou našeho centra, Prahy.

Osa propojení
Praha leží na 50° 5´ 14´´  severní šířky a na 14° 25´ 16´´  východní délky. Jedná se pochopitelně o aproximativní zaměření, protože město se rozkládá na velkém území, ale budeme tento údaj chápat jako fakt. Čechy pak zasahují zákonitě i do dalších zeměpisných souřadnic.
Toto určení Prahu a s ní Čechy, respektive české země, organicky začleňuje do evropského duchovního komplexu s jeho dávnými kořeny. Ty leží v prehistorických středicích, z nichž poukazuji především na irské Brú na Boinné s mohylami Knowth, Dowth a Newgrange (kromě dalších objektů). Další megalitické centrum, zakládající tuto tradici, je maltské souostroví (relikty dávných chrámů, vystavěných neznámým lidem).
Z těchto poznatků si můžeme vytvořit základní obraz vazeb. Praha totiž leží na téměř totožné východní délce jako současné centrum Malty – La Valleta (14° 31´), přičemž severní šířka tohoto města je  35° 53´.
Brú na Boinné leží na 53° 41´ 40´´  severní šířky a 6° 28´ 30´´ západní délky). I zde jsou určité rezonující paralely. Praha je od Brú na Boinné vzdálena 21° na severní šířce, přičemž toto číslo je totožné se stavitelským enigmem, rozebíraném Louisem Charpentierem v Tajemství katedrály v Chartres, jím označeném za základní číslo posvátné geometrie stavitelství.  21° je pak logicky od Brú na Boinné vzdálena také Malta.  Severní šířka se pak liší (při zaokrouhlení) o 4°.
Budeme-li pokračovat na sever v této (přibližně zaměřené) linii, dospějeme k ostrovu Bornholm (Dánsko) na 55° 6´ severní šířky a 14° 41´ východní délky (souřadnice hlavního města). Bornholm vykazuje zajímavé souvislosti se stavbami z posvátné geometrie a megalitických staveb. Z dávné minulosti je zde totiž velké množství menhirů (Haagensen a Lincoln, autoři knihy Tajný ostrov templářů, sdělují, že z doby 2000 – 3000 let př. Kristem se jich zde nacházejí tisíce) a navíc je na ostrově patnáct nesmírně zajímavých kostelů budovaných přibližně od 12. století. Čtyři z nich dokonce mají kruhovou formu půdorysu, která není pro tuto oblast běžná. Podle autorů knihy založili tento komplex na Bornholmu templáři, a navíc vytvořili vazby na Jeruzalém a na francouzský Rennes-le-Chateau. Kostely s kruhovým půdorysem mají vazbu na sakrální stavby předního východu, konkrétně Jeruzaléma.
Tato fakta jsou zajímavá sama o sobě, ale my se jimi zabýváme kvůli napojení na 14° východní délky, v jejíž blízkosti se nachází centrum Čech, Praha a – jak si ukážeme dál, i dva další objekty s duchovním poselstvím. Jde o dvě obce s příznačným názvem Husinec.

Naše dva Husince
Toto jméno by laik patrně vztáhl k zemědělské problematice – k chovu hus. Nicméně již Louis Charpentier v knize Tajemný pravěk Evropy  interpretuje veškeré místní názvy s poukazem na husu jako jevy z oblasti mimosmyslového vnímání, tedy z transu. Tento způsob komunikace se světem mimo náš je -- jak potvrzuje i věda -- doprovázený některými vjemy, mezi něž mimo jiné patří spirála a od ní odvozený tvar podobný právě husí noze. Charpentier proto klade takovéto názvy do souvislosti s místy, kde docházelo (či stále dochází) vědomě i spontánně ke kontaktům s duchovní sférou. Jak je tomu u našich Husinců?
Ten středočeský se nachází u Prahy a navazuje na obec Řež ústící k Levému Hradci. Tam byl v 80.  letech 9. stol. postaven první křesťanský kostel v Čechách (kostel sv. Klimenta). V Řeži je navíc umístěno středisko jaderného výzkumu ČAV. Domnívám se, že tady dochází k propojení dávných a nových průniků do tajemství kosmu.
Druhý Husinec leží na jihu Čech (v blízkosti Prachatic). Je známější než prvý zmíněný, protože jde o rodiště Mistra Jana Husa. (Husinec u Prahy se nachází na 50° 10´ severní šířky a 14° 22´ 52´´ východní délky, zatímco jihočeský je na 49° 3´ severní šířky a 13° 59´ 6´´ východní délky.)
Z toho vyplývá, že ona osa není jednoznačně vedena po 14° východní délky, ale osciluje kolem ní v těsném sledu. V každém případě vytváří dělící linii od jihu k severu a její centrum se nachází právě na území Čech. Vytváří cosi jako „linii ducha“, naznačuje pnutí spirituálních proudů, které formovaly niterné děje Evropy a světa, a stále je ovlivňují.

                                            /dokončení/

                                                                             Jan Hnilica