Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
6.leden – svátek Tří králů

Svátkem Tří králů končí vánoční období a v některých rodinách se už odstrojuje stromeček. Dříve bývalo zvykem, že se druhý den ráno jeho dřevem zatopilo a uvařila se káva, která tak za vší tou vánoční nádherou udělala definitivní tečku...

 

Původní svátek
Církev původně slavila 6. leden jako svátek Zjevení Páně neboli den Ježíšova pokřtění. Ke spojení se svátkem Tří králů došlo až později. Z liturgického hlediska byl pro ni důležitý také proto, že uzavíral vánoční období a s ním oslavu narození Krista a zahajoval přípravu na nejdůležitější svátek křesťanů – Velikonoce.  

Králové
Kdo vlastně byli ti tři králové? Zrodila je středověká legenda, navazující na evangelium sv. Matouše. To popisuje, jak v den kdy se v Betlémě narodil Ježíš, přišli od východu mudrci (mágové) s dary a malému dítěti se poklonili. Cestu jim ukázala jasná hvězda. Přitom neuvádí, ani kolik jich bylo, ani jak se jmenovali. Křesťané si je zpočátku představovali různě, jejich počet kolísal na 2- 12, až se ustálil na třech. Trojka byla jednak magické číslo, jednak Matouš vypočítával tři dary – zlato, kadidlo a myrhu (vonné pryskyřice), takže bylo možné předpokládat, že každý král nesl jeden. V roce 1194 byly z Milána do chrámu v Kolíně převezeny ostatky tří králů, které posílily vytvoření jejich kultu. Kolínská katedrála se díky těmto ostatkům stala oblíbeným potním místem.

K+M+B
V době převážení ostatků a vzniku kultu došlo také k definitivní záměně mudrců za krále, protože takovému slovu všichni rozuměli. Jejich jména – Caspar (Kašpar), Melichar a Baltazar – se poprvé objevila v 8. století, ale až ve 12. století se všeobecně rozšířila.
Počáteční písmena C+M+B (u nás K+M+B) se po celá staletí psala spolu s příslušným rokem svěcenou křídou na dveře. Podle některých badatelů je to však úplně jinak a písmena mohou znamenat zkratku starého požehnání „Christis mansionem benedicat“ neboli česky „Kristus nechť požehná tento příbytek“.

Tříkrálové věštění
Svátek Tří králů  i předchozí večer 5. ledna, nazývaný Den světel nebo Svatvečer svíček, byly plné různých pověrečných praktik a obyčejů, navazujících na vánoční období. Mnoho z nich se zabývalo věštěním, jako např. známé lití olova do vody. V některých krajích se v rodinách zapalovaly svíčky a sledovalo se, kam jde jejich kouř (zda se člověk dostane do nebe nebo do pekla) či která nejdřív dohoří, a kdo tedy jako první zemře.
Věštilo se i ze sedmi hrnečků, a sedmi různých předmětů (např. uhlí, mince, kousek chleba, malá panenka, zásnubní prsten…) Každý si se zavázanýma očima odklopil jeden z hrnečků a podle toho, co našel, bylo jasné, co ho nemine.
Zamilované páry pouštěly na vodu svíčky v ořechových skořápkách, v naději, že se k sobě přiblíží, což věštilo svatbu. Malé svíčky se lepily na okraj mísy se svěcenou vodou, s níž pak hospodář vykropil celý dům (proti myším a nevítanému hmyzu) a také pole.

Svěcená voda
Voda byla v liturgii i v magii velmi důležitá, hlavně ta, která se den před Třemi králi v kostele posvětila.Pokud jí bylo potřeba víc, světila se i před kostelem na náměstí ve velké kádi. Lidé jí pili, aby se chránili před nemocemi. Také ji nalévali do kropenek, upevněných na stěně u dveří. Používali ji pak buď každý den nebo aspoň v důležitých chvílích života rodiny, jakou byla svatba nebo dlouhá cesta. Právě tak kropili první fůru při sklizni anebo malé dobytče ihned po narození, někde přidávali svěcenou vodu dobytku do krmení. Někdy stačila i obyčejná voda v přírodě. Kdo se do ní dokázal celý ponořit, měl zajištěno pevní zdraví. Dívky se omývaly sněhem, aby měly bělostnou pleť.
Zpráv o podobných zvycích se dochovalo mnoho. Některé mají spíš pohanský charakter a církev je kritizovala, jiné jsou už propojeny s křesťanskou liturgií a modlitbami. Věřilo se, že v tříkrálový večer se voda ve studních proměňuje ve víno, což byl odraz křesťanské legendy o proměnění vody ve víno na svatbě v Káni Galilejské.

(zdroj: A. Vondrušková, K. Skopová: České zvyky a obyčeje, Albatros Praha)